1. Materiál: Běžná uhlíková konstrukční ocel (mez kluzu Q), vysoce kvalitní uhlíková konstrukční ocel (s průměrným hmotnostním podílem uhlíku 20/10000), legovaná konstrukční ocel (s průměrným hmotnostním podílem manganu asi 2 % v 20Mn2), litá ocel (mez kluzu ZG230-450 nejméně 230, pevnost v tahu nejméně 450), litina (mez kluzu šedé litiny HT200).
2. Běžné metody tepelného zpracování: žíhání (pomalé ochlazování v peci), normalizace (ochlazování na vzduchu), kalení (rychlé ochlazování ve vodě nebo oleji), popouštění (opětovné ohřátí kalené součásti na určitou teplotu pod kritickou teplotou, udržení po určitou dobu a následné ochlazení na vzduchu), kalení a popouštění (proces kalení + vysokoteplotní popouštění), chemické tepelné zpracování (cementace, nitridace, nitrokarbonizace).
3. Projevy selhání spojovacích prvků: zlomení v důsledku nedostatečné pevnosti; nadměrná elastická nebo plastická deformace; nadměrné opotřebení, prokluzování nebo přehřátí třecí plochy; uvolněné spojení;
4. Projev únavového porušení: Porušení působením proměnného napětí se nazývá únavové porušení. Charakteristiky: Náhlý lom po opakovaném působení určitého typu napětí; Maximální napětí při lomu je mnohem nižší než mez kluzu materiálu; Ani u plastových materiálů nedochází při jejich lomu k významné plastické deformaci. Při stanovení meze únavy je třeba zohlednit velikost napětí, počet cyklů a charakteristiky cyklů.
5. Druhy závitů: běžné závity, trubkové závity, obdélníkové závity, lichoběžníkové závity, vroubkované závity.
6. Základní typy závitových spojů: šroubové spoje (běžné šroubové spoje, šroubové spoje s otočnými otvory), dvouhlavé šroubové spoje, šroubové spoje a pevné šroubové spoje.
7. Zajištění proti uvolnění závitových spojů: třecí ochrana proti uvolnění (pružná podložka, dvojitá matice, eliptická samosvorná matice, příčně řezaná matice), mechanická ochrana proti uvolnění (otevřená matice s kolíkem a drážkou, dorazová podložka, dorazová podložka s kulatou maticí, sériový ocelový drát), trvalá ochrana proti uvolnění (metoda děrování, metoda svařování čel, metoda lepení).
8. Metody pro zlepšení pevnosti šroubových spojů: zamezení vzniku dodatečného ohybového napětí; snížení koncentrace napětí.
9. Znalosti o zpracování po tepelném zpracování: Přesné otvory (průchozí otvory) po kalení vyžadují opracování drátem; Slepé otvory vyžadují hrubé obrábění před kalením a přesné obrábění po kalení. Nepřesné otvory lze vyrobit před kalením (s ponecháním přídavku na kalení 0,2 mm na jedné straně). Minimální přídavek na hrubé obrábění kalených dílů je 0,4 mm a přídavek na hrubé obrábění nekalených dílů je 0,2 mm. Tloušťka povlaku je obecně 0,005-0,008 mm a měl by být zpracován podle rozměrů před pokovením.
10. Požadavky na mechanické vlastnosti běžných šroubů stejné jakosti jsou o něco vyšší než u vysokopevnostních šroubů, ale vysokopevnostní šrouby mají ve srovnání s běžnými šrouby dodatečný požadavek na akceptaci energie nárazu. Pevnost vysokopevnostních šroubů nespočívá v jejich navržené únosnosti, ale ve vysoké tuhosti, vysoké bezpečnosti a vysoké odolnosti proti poškození jejich navržených uzlů. Podstata jejich vysoké pevnosti spočívá v tom, že během normálního provozu uzel nedochází k žádnému relativnímu prokluzu, tj. pružno-plastická deformace je malá a tuhost uzlu je vysoká. Základní rozdíl mezi vysokopevnostními šrouby a běžnými šrouby nespočívá v pevnosti použitého materiálu, ale ve formě působící síly. Podstatou je, zda aplikovat předpínací sílu a použít statickou třecí sílu k odolávání smyku.
Čas zveřejnění: 6. ledna 2025